jak je tohle možný!?

16. listopadu 2011 v 23:43 | S. |  moje kecy...
Sedim jen tak na posteli a čumim do PC. Brečim. Čekám, až někdo napíše co mi je, ale nikdo nic. Každý řeší svoje problémy a já je utěšuju. "To bude dobrý," říkám jim. Asi čekám, že mi řeknou to samí. Ne. Stále brečím. Můj pláč sílí a sílí. Kde jsou ty chvíle, kdy mi je všechno jedno? Kde jsou ty chvíle, kdy se směju každý hovadině? Sakra kde jsou!!?!

Já chci zpátky ty lidi, kteří mě vždy podržely, když jsem byla na dně... jako teď! Chci, aby včichni pochopili, že teď je to fakt vážný. Jenže to chápe jedinej člověk, kterej stojí při mě. Jenže je to člověk, kterej je fajn na povídání, ale ne na akci, bez které já nemůžu žít.

Vždy jsem byla zvyklá na to, že jsem okolo sebe měla spoustu lidí, kteří při mě stáli. Tak kde jsou teď? Změnila jsem se já, nebo je to tím, že už nejsem na ZŠ!? Tam mě podržel úplně každej ve tříd+. Tam mě dokázali rozveselit během několika sekund. K tomu jsem měla ten pocit, že až přijdu domů ze školy, mám za kým jít. Jenže teď? každej jsme si šli svou vladtní cestou a ty nejdůležitější lidi z devítky jsou pryč. Daleko ode mě. Jako třeba Kuba, kterej se ajímá jenom o holky z jeho školy. Nebo Bella, která už má zase zpátky svoje kámošky a tak už jsem jí k ničemu. A pak Terka se Zuzkou, které už se se mnou nebaví. Ježiši jedni z nejdůležitějších kamarádů mě opustili tak rychle, že jsem si to ani neuvědomila.

Brečim. Stále brečim a při každý myšlence jak se mi bortí svět je to horší a horší. Ztrácim kus svojí minulosti. Kus sebe. Sakra je to jak ztratit kluka, kterýho miluju ale milionkrát horší!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 restless-girl restless-girl | Web | 17. listopadu 2011 v 11:08 | Reagovat

Teda, je mi tě upřímně líto. :( Vím, jakej je to pocit. Taky jsem přišla o kámošku, co jsem považovala za nejlepší, byla jsem z toho pár dní úplně mimo, ale potom jsem si uvědomila, že ona pro mě asi nebyla dost dobrá, když se se mnou zničehonic přestala bavit, takže na světě musí existovat lidi, kteří dost dobrý sou! Myslím, že právě ti do tvýho života vstoupěj potichu, možná už v něm sou, jenom si to neuvědomuješ. ;) Havu vzhůru.

2 Johnny Johnny | Web | 18. listopadu 2011 v 8:17 | Reagovat

Mám to samí. Odstěhoval jsem se kvůli bydlení a práci do Italie a mám to skoro podobný jako ty. Už mám kamarády jenom přes net... bydlím tu už třičtvrtě roku a znám tu sotva jednoho. K tomu, jsem před 3 měsíci ztratil jak přítelkyni, která i čeká dítě (ale né se mnou - to byl taky důvod našeho rozchodu) a nakonec i práci. Do teď jsem nezaměstnaný a hledám práci jak zběsilí. Život není lehký, a ti kamarádi přes net mi skoro vůbec nepomáhají a já se snažím jako vol, abych si udržel alespoň jejich přízeň, protože kdybych je ztratil, neměl bych už nikoho a to víš, že je málo. Vím, co to je. Být opuštěný a sám, každý s tím má zkušenosti. Ale koukej se do předu a říkej si: ano bude to zas dobrý, ted na to nesmím myslet. Tuhle špatnou dobu stejně budeš muset přežít a taky že přežiješ. On se někdo pokaždý objeví, kdo ti bude rozumět. Znám jednu holčinu bohužel opět z netu ze slovenska. Bohužel, je zadaná, kdybych mohl klidně bych si jí unesl do Ital, protože to je jediná osoba, které můžu říct úplně všechno a které mohu věřit. Na netě je tolik lhářů a tolik lidí, co ti dokáží podrazit nohy i vlastnímu dobrýmu kamarádovi a těžko to lze přes net poznat. Tak nevěš hlavu a postav se tomu čelem, jseš bojovnice, dokázala si dojít daleko, bylo by škoda to teď vzdávat. :)

3 Simona Simona | E-mail | 8. srpna 2012 v 0:36 | Reagovat

Ahoj, vím od doby cos tyhle články psala uplynulo hodně času a teď je všecno jinak. Přečetla jsem si jich pár a připadá mi jako bych je psala sama, mám podobné problémy jako ty. Chápu tě i tvoje pocity :) Klidně mi napiš pokud si budeš chtít s někym popovídat ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama