Prosinec 2011

uspořádání myšlenek..! aneb: pocit viny, pocit samoty a někdy naopak.....................

10. prosince 2011 v 13:17 | S. |  Dneska......
Zase jeden článek po dlouhé době.. co na tom ale, když sem stejně nikdo nechodí? :D :D
Zase se toho stalo hodně. Kdo si občas přečte nějaký můj článek (jakože nikdo, ale to je fuk :D), tak možná ví, jakou mám tak přibližně povahu. Ale tento článek můžou číst všichni, protože tu vysvětlím, o co vlastně jde, kdo jsem..

Tento článek bude rozdělen do několika. Asi od něj očekávám, že mi utřídí myšlenky..
1. Krádež. Nedávno (cca před dvěma měsíci a neco) mi v jednom klubu, kde jsem byla na diskotéce ukradli mobil a peněženku a mojí kamarádce Belle mobil a bundu. Ohlásily jsme to na policii, jelikož mě vzali i občanku a tak. Jenže za chvíli se zjistilo, že to neukradli, ale ukradl! Jeden kluk, kterému je 25 let. Krade takhle často. No a potom nám přišlo předvolání před soud (mě i Belle)! Tuhle středu jsme tam byly, Byla jsem z toho docela nervózní, bála jsem se, že až mě ten zloděj uvidí, že mě pak třea na nějaké diskotéce zmlátí nebo tak něco. Už jsem si o něm zjisťovala spoustu věcí, hodně lidí ho zná a každej mi o něm něco řekl. Bála jsem se pořád víc a víc! Ale ouha! Ve středu přišel před tu místost, kde se soud měl konat takovej hezkej, namakanej kluk s tetovánim na krku! Prostě borec! Měl tam s sebou i malé dítě (myslím, že to udělal jenom proto, aby nám ho bylo líto). A to se mu také povedlo, ale nejen kvůli dítěti. Je odsouzenej na rok vězení, ale nakonec tam bude přes dva roky, ani nevím proč! Omluvil se nám, a to nejen před soudcem.. i pak na chodbě, kdy už nemusel. Je mi ho hrozně líto. Cítím se viná za to, že jde sedět. On se omlouval asi ještě 6x. S Bellou jsme mu napsaly na facebooku, že nás to mrzí, a on, že jsme hodné a že di toho váží, a že se ještě jednou omouvá.. ale včera, když jsem byla s Bellou na diskotéce, tak ani nepozdravil, ale jenom celý veečer koukal.. stejně mi je ho líto..

2. Poslední věta u bodu jedna souvisí s bodem 2. Kluby a diskotéky.. Jak už jsem řekla, včera jsem byla v klubu.. opět. Opět proto, že se tam objevuju nějak až moc často, na to, že jsem říkala, že takhle v pátek večer budu někam chodit jen občas.. Ale mě to baví! Nevadí mi, že vůbec neumím tancovat, jdu na parket i když tam je jen pár lidí a na mě je pak víc vidět. Nepotřebuju chlastat, ale je pravda, že se občas něčeho napiju, ale to je jenom opravdu v malém množství!
Včera jsem v kubu zase potkala spoustu známejch a spoustu lidí jsem také poznala ;) a takhle mě to baví.. kdybych se teď bavila ještě se Zuzkou a Terkou (sousedky, se kterými jsem vyrůstala, bavila se snimi úplně nejvíc, prostě best friend, ale teď už jsem nebyly 3 měsíce venku, takže je prostě konec..) tak bych asi nežila takhle, ale úplně jinak, myslím, že spíš nudněji.

3. A to mě přivádí k bodu 3. Kamarádsví. Jak to vlastně je? Kdo je mi teď nejbližší a kdo je pro mě jenom "kamarád"?
Napíšu sem pár jsem, která v mém životě hrají nějakou roli, ať už dobrou, nebo zápornou.
Lucka: Holka, která se mnou sedí ve škole. Je fajn na povídání si, ale je s ní nuda. A teď už se nedokážu ani přetvařovat, že to tak neni. S ostatníma se dokážu smát kdykoliv, ale s ní to prostě nejde..:/ Ona to ví, ale pořád mě bere jako svou velkou kámošku. Já jí beru jako holku, která vedle mě sedí a kvůli které přocházím o soustu zážitků, jelikož ona nechce dělat žádno blbosti a akce a já místo toho, aych takové akce třeba o přestávkách dělala, sedím s ní v lavici, protože mi je blbé jí tam nechat.
Bella: Tak s tou si teď rozumím asi nejvíc. Seděli jsme spolu 2 roky na zálkadce. s ní jsou ty nejlepší akce, jsme si povahově dost podobné, obě jsme prdlé a tak. Každý den si voláme přes skype, chodíme ven kdykoliv to jenom jde. Ona je narozdíl od Lucky pro každou akci..
Terka a Zuzka: Jak už jsem psala předtím, už se nebavíme. Je mi to
Filip: Zuzky a Terky brácha, který je o 2 roky mladší, ale jakožto kamarád byl super. Bohužel byl, protože když už se nabavíme s T. a Z., automaticky se nestýkám ani s ním, protože vždy jsem šla původně za holkama.. teď se pozdravíme naším pozdravem, maximálně prohodíme pár slov a nic víc. On je o někdy hroznej debil, to jo, ale odmala to byl fajn kámoš..
Síma a ospatní holky ve škole:
Kuba:




4. Kluci. Ještě jsem s nikým nechodila. To je asi ta hlavní věc. A ani o mě není nějaký zájem. Navíc se mi každou chvíli líbí někdo jinej.. Nejhorší ale asi je to, že nikomu neříkám, kdo se mi líbí. A teď zase pár jmen, ale ne všechny kluky, kteří se mi někdy líbili, jenom někoho..
Adam: Tak ten se mi právě teď líbí.. přidal si mě na fb a já to nechala bejt.. nechci si přidívat cozí lidi.. jenže pak jsem ho jednou v pátek večer viděla v klubu. Nevěděla jsem, že je to on, jenom se mi ten kluk prostě líbil a tak když jsem zjistila, že je to on, hned jsem Potvrdit! Jenže pak se nic nedělo no.. možná sem čekala že napíše nebo tak, ale nevadí. No včera byl zase v klubu, tak jsem se na něj vždycky koukala a tak a i se mi zdálo, že on taky, ale nejsem si jistá jestli na mě.. :D
Adam: Adam č. 2... to je zvláštní kluk.. proč? protože je to jedinej kluk, o kterym všichni věděli. Věděli že se mi líbí. Ironií ale je to, že se mi nelíbí, vlastně jsem ho zezačátku neměla vůbec ráda.. no nevadí.. :D :D
Vojta: Ani nevím, proč jsem sem vůbec Vojtu dala, on sem vlastně ani nepatří. Chvíli se mi líbil, je to brácha Adama, ale je to magor. Já se na takový týpky ale chytám no..:D Seznámily jsme se u nás ve vsi, když tu byl s Adamem (č.2) a pak spal u nás na zahradě, ve vedlejšim stanu. A taky jsem u něj byla 2x na chatě, kde to bylo hustý.
Tomáš: Tak ten sem rozhodně patří. Líbil se mi ze všech kluků asi nejdýl, každej si myslel, že spolu něco máme. Já nevím, jestli jsem ho milovala, možná, ale jedno vím jistě.. a to je to, že tenhle kluk se mi líbil celou devítku a kdykoliv o něm něco řeknu, hned se zarazím, aby si někdo nemyslel že se mi líbí. Nikdo o tom vlastně neví. Ale už je to pryč.. dávno!
Pavel: toho sem dávám jenom proto, že to byl první kluk, kterej se mě zeptal (teda napsal mi to), jestli s ním chci chodit. Teda, do dneška nevím, jestli to myslel opravdu, ale stejně mě to potěšilo. Od té doby mi to nikdo takhle neřekl :/ :'( :D :D
5. Škola. Ve škole je to hrůza. Není tam sranda jako na základce.. a to vůbec! Někdy je to tam v pohodě, jsou tam skvělí lidi, myslím si, že mi asi schází kluci. Ve třídě máme jenom dva, jeden je trochu divnej, je vtipnej, ale tak, že je vtipný to jak je "blbej". A druhej je fajn, ale je prostě sám, nemá okolo sebe další hovada, který tu srandu umí zařídit vždy.
Známky jsou na prd, mám o dost horší než na ZŠ, to se dalo čekat no.. jako ale neni se čemu divit, když na to úplně kašlu!!!!! :D :D

štýýýýýýýýýýl =D=D

4. prosince 2011 v 11:40 | S. |  mix všeho!!
Styl. Každý má svůj, že? Ale dokážete vy sami říct, jaký je váš styl?
Já ne! Protože ani sama nevím, jaký styl je můj. Jsem neutrální člověk, líbí se mi všechno, lépe řečeno, od všeho něco. A proto nevím, kdo jsem. Vlastně se ani nemůžu rozhodnout, jak se obléci. Hodně se stydím, i když by to do mě někdo vůbec neřekl, vzhledem k mému chování, ale jsem! Když se obléknu nějak jinak, než obvykle, nejsem si jistá co na to řeknou ostatní. Je mi jedno, když to zhodnotí špatně, spíš jde o to, že si toho všimnou, budou na mě koukat. Například teď v zimě. Celý rok nosím botasky. Nikdo na mě nikdy nic jiného neviděl, maximálně jednou za čas balerýnky. Jenže na zimu mám kozačky. To by nebylo to nejhorší, jenže mají maličkatý podpateček a tak klapou a mě to štve! K tomu mám krásný kabát, ale není to ono. Není to to, co nosím jindy. Tak jaký je můj styl, když se za něco "stydím"?